PABLB

Podmračené deštivé počasí neodradilo historicky největší počet hráčů sejít se na již 14. turnaji série PABLB. Turnajová soupiska brzo po zveřejnění data konání praskala ve švech. Zájem účastnit se projevilo hned 34 hráčů na 24 volných pozic. Těsně před začátkem turnaje však hráči svoji účast začali přehodnocovat a den před turnajem museli být povolány zálohy z řad rodinných příslušníků přihlášených hráčů. Nominován byl tedy i nejstarší hráč PABLBu - Romčin taťka.

Po vstupu do haly s rekordním počtem šesti objednaných kurtů byla cítit nervozita ze všech stran. Mísily se zde pocity účastníků elitní osmičky, kde konkurence byla již dobře známá, však o to více obávaná, druhé osmičky, která byla výjimečná svoji nepředvídatelností, neboť hráči z ní mohli sestoupit, ale i postoupit, i nově vzniklé 3. výkonnostní osmičlenné skupiny, kde startovala většina z historicky nejvyššího počtu žen.

Po nalosování skupin se každý odebral k příslušnému kurtu, kde se mělo rozhodnout o jeho zařazení do druhé poloviny turnaje. Nadějným výkonem se ve třetí osmičce prezentoval Aleš, který si plným počtem bodů ve skupině zajistil účast v zápase o postup. V něm však podlehl Davidovi, a tak se alespoň zhostil pozice nejlepšího z nejslabších. Úspěšnějším byl v tomto ohledu Miki, kterému se do druhé osmičky dostat na úkor Marka podařilo. V prostřední osmičce kralovala Ivčina mamka Dana, která svými zkušenostmi vodila své soupeře po kurtu jako zajíčky. Nakonec však podlehla v baráži právě se svou dcerou, která měla jistě velkou motivaci - není nad to porazit svého učitele. Spokojit se tak musela s vítězstvím ve druhé osmičce, tedy s konečným 9. místem. V první osmičce se bojovalo od prvních minut nemilosrdně, přátelství (i partnerství) šlo často stranou, ne-li úplně ven z haly. Pot tekl proudem a plíce bojovaly o kyslík. Zápasy byly velice vyrovnané. Zde byl také počátek velkého Kvardíkova pádu, který nastavenému tempu nestačil a sestoupil do nižší výkonnostní osmičky.

Kvardíkova prohra v baráži otevřela bránu rozjetému Honzovi Šikovi, který se po prohrané baráži v minulém turnaji konečně dostal do elitní osmičky. To mu však zjevně nestačilo a začal se neohroženě prát s favority o čelní příčky. Ve čtvrtfinále porazil svého tréninkového partnera Karla a následně si zajistil místo ve finále výhrou nad sedminásobným vítězem PABLBa Zdenym, který byl nakonec ještě rád za 3. místo po vyrovnaném souboji s Jerzym. Ve finále již na Honzu čekal statisticky suveréně nejlepší hráč posledních turnajů - Kenny. Ten se však Honzovým raketovým vzestupem nenechal rozhodit a porazil ho nekompromisně ve dvou setech. Honzův neuvěřitelný výkon tedy nakonec stačil na překvapivé 2. místo a Kenny tak po předchozím turnaji, z kterého musel kvůli zranění odstoupit, navázal na svoji sérii vítězství a stal se již po páté čestným nositelem titulu Nejlepší PABLB.

Po třech a půl hodinách intenzivní hry (bylo třeba dva kurty pro dohrání o půl hodiny prodloužit) se pocity všech účastníků opět sjednotily. Únava a hlad si nevybírají a vrhají se na hráče bez rozdílu. Po rychlém vyhlášení předních příček všech tří výkonnostních skupin a již tradičním hromadném focení se všichni zúčastnění rozjeli do svých postelí.

Tento turnaj byl výjimečný nejen svými rozměry, ale také střetnutím opravdu rozmanitých hráčských schopností. Této výzvy se organizátoři chopili opravdu bravurně, za což jim jistě patří velké díky nás všech.